Aport podle obedience

S aportováním se v obedience setkáváme hned ve třech cvicích. Ve třídě OB3 pes aportuje přes překážku kovovou činku, při identifikaci přináší malý dřevěný špalík a při směrovém apotru je vysílán ke kuželu, odkud na povel psovoda přinese jednu ze tří dřevěných aportovacích činek. Důraz je kladen na rychlost a ochotu držet činku bez překusů.

Hrou opravdu ne

Správný nácvik aportu je důležitý nejen v odedience, ale i ve sportovní kynologii. Častým problémem, který mnoho kynologů s obtížemi řeší, je překusování. Většina potíží je přitom způsobena špatným přístupem v nácviku. Velké množství psovodů totiž dělá už od počátku tréniku tu chybu, že učí aportovat formou hry. Pes pak bere činku jako kořist, takže má tendence si s ní hrát, žvýkat ji a následně i neochotně přinášet. Obvykle také běží rychlým tempem pro aport, ale k psovodovi poté již pomaleji, což je v obedience penalizováno.

Trénujeme pozpátku

Smyslem aportování je rychlé přinášení, proto je nutné se v tréniku zaměřit hlavně na tu fázi, kdy pes přibíhá k psovodovi. Aport budeme nacvičovat " pozpátku ". Nejprve je nutné naučit psa klidně držet činku před psovodem. Jak na to ? Připravme si spoustu pamlsků, které má pes rád, klikr a hodně trpělivosti. Začnete tak, že si vezmete do jedné ruky aportovací činku a do druhé ruky klikr. Aport podržíte blízko nosu psa. Jakmile pes činku očichá nebo do ní štouchne, klikněte a odměňte psa. Při této metodě je nutné správné načasování, proto doporučuji užít klikr, lze však místo něho použít i slovní potvrzení, např. " Ano" ( či jiné krátké slovo ) ve chvíli, kdy se pes o aport zajímá. Toto opakujeme, dokud se pes ve snaze získat co nejrychleji pamlsek, nepokusí vzít alespoň náznakově aport do tlamy. Jakmile to udělá, klikneme a moc ho pochválíme. Postupně mu klikáme a odměňujeme pouze pokusy o držení aportu. Kritéria musíme zvyšovat. Jestliže už tedy bere aport, prodlužujeme dobu mezi držením a odměnou, dokud pes nebude schopný v klidu podržet činku i deset vteřin. Aby se nám povedlo naučit ho držet a nepouštět, je důležité vystihnout kliknutím okamžik, kdy pes aport pevně drží, ne kdy se chystá pustit, protože by si pak odměnu spojil právě s pouštěním.

Zvyšujeme kritéria

Jakmile pes umí hezky držet činku, můžeme přistoupit k dalšímu kroku. Psa posadíme před sebe a podáme mu činku s povelem " Aport !". Pokud bude chtít s činkou odejít, zavoláme ho opět do pozice " Ke mně!" a trváme na tom, aby seděl. Odměňujeme zpočátku i pár vteřin, kdy s činkou sedí v klidu. postupně prodlužujeme dobu sezení s činkou před námi. Jakmile to zvládá, můžeme o krok couvnout a psa přivolat před sebe. Vzdálenost pomalu prodlužujeme, až pes bude schopen přinést činku, i když je odložen deset metrů od nás. Nyní můžeme začít učit psa sbírat aport ze země. Necháme stát psa kousek před sebou a činku položíme mezi sebe a psa. Zavelíme " Aport !". Pokud pes sebere činku a přiaportuje ji, je to výtečné! Pokud má problém, pomůžeme mu - upozorníme ho na činku a jakmile ji zvedne, přidáme pomocný povel " Ke mně, aport !". Toto cvičení procvičujeme několikrát denně, dokud se psovi zcela nezautomatizuje a nebude činku sbírat sám ze země a předsedávat s ní.

Krůček do cíle

Teď už jsme jen krůček, od dokončení nácviku aportování. Pes už zvládá sbírání činky ze země, když je mezi námi a psem - běhá tedy pouze k nám. Nyní jej ještě musíte naučit vybíhat pro činku. Postavíme se kousek za něj a zavelíme: " Aport !" Pokud má pes předchozí fáze nácviku dostatečně upevněné, nemělo by mu dělat ani toto problém. Má-li nějaký problém, pomůžeme mu ukázáním na činku a následně ho lákáme k sobě. Teď už jenom prodlužujete vzdálenost mezi psem a činkou. Když bude zvládat aportovat položenou činku, můžeme ji začít házet.

 Ještě přes překážku

Co se týče aportu přes překážku, tam trváme hlavně na tom, aby pes vždy překonal překážku oběma směry - tedy aby ji přeskočil na cestě za aportem a i když s ním běží zpátky k nám. Bez psa si můžeme trénovat správné házení činky přes překážku. Špatným hodem totiž můžeme psovi situaci velmi zkomplikovat. Naopak špatné hody je rozumné trénovat schválně se psem. házíme činku úmyslně do strany, blízko překážky nebo naopak daleko, aby byl pes dokonale připraven na situace, které mohou v závodu nastat. I když si říkáme, že činku házet umíme, nikdy nemůžeme vědět, co se nám třeba v nervozitě může stát.

                                                         Lucia Stemmerová

                                                                časopis Pes přítel člověka 10/2011