Nácvik přivolání II.
V našem výcviku na pokračování jsme se dostali do stadia, kdy musíme začít některé cviky upřesňovat. Nemá cenu si namlouvat, že psi dělají všechny cviky rádi a ochotně. Našemu štěněti je již 8 měsíců a pomalu přechází ze psí školky do psí školy. To pro nás znamená, že jestliže jsme mu trpěli některé drobné nepřesnosti, které vyplynuly buď z naší nedůslednosti nebo ze štěněčí hravosti, musíme s takovým postupem pomalu končit a celou naší společnou práci zpřesnit.
Začneme u přivolání. Do této doby nám stačilo, že pes po přivolání zanechal dosavadní činnosti a ihned přiběhl. Nyní už budeme vyžadovat, aby se po přiběhnutí před psovoda posadil a díval se mu do očí. Toho lze dosáhnout několika způsoby.
Psovod drží v pravé ruce pamlsek, při přibíhání psa zvedá tuto ruku do úrovně svých očí a psovi velí "sedni". Pes, chce-li z této krátké vzdálenosti na pamlsek vidět, musí před psovoda usednout a pak je pochválen a odměněn.
V další situaci, kdy pes přiběhne k psovodovi ze strany, ustoupí psovod o jeden či dva kroky dozadu a znovu velí "ke mně". Pes popojde za psovodem, který mu pravou rukou podloží spodní čelist a levá ruka mírně, po povelu "sedni", zatlačí na záď. Lze ustupovat tak dlouho, dokud pes nesedí ve správné poloze před psovodem.
Dostane-li se psovod nesprávným postupem při výchově tak daleko, že mu pes nechce na povel přibíhat, přijde ke slovu dlouhá, asi dvacetimetrová šňůra. Pes má šňůru připnutu na stahovacím obojku a vláčí ji volně za sebou. Na povel "Argo, ke mně" psovod šňůru uchopí a trhne směrem k sobě. Trhnutí musí být natolik intenzivní, aby psovi dostatečně připomnělo, že je třeba zanechat hraní a následovat psovoda. Psa nesmíme na šňůře přitahovat, šňůra mu musí jen připomenout, že jeho pohyb je omezen a že je pod kontrolou psovoda.
Mnozí psi si velmi rychle osvojí, že jakmile jsou na šňůře, tak musejí chodit jako hodinky, ale jen ji psovod odepne, už jsou nepolapitelní jako vítr. Pro psovody z toho plyne poučení, že šňůra nesmí být odepínána, ale jen poznenáhlu zkracována, až jí pes nosí na obojku třeba jen metr.
Dokud přivolání není precizní, nelze polevit. Neochota k přivolání vždy signalizuje, že pes nemá s psovodem vypracován správný kontakt. Pro psovoda je to povel k zařazení více vycházek s maximálně přitažlivou náplní pro psa. Někdy tyto vycházky zcela nahradí šňůru.
Jindy to může být nedostatek respektu. Pes se nesmí psovoda bát, to by byla neodpustitelná chyba, ale musí jej respektovat jako vůdce smečky. Psovod se nemusí obávat psa spravedlivě potrestat za neposlušnost.
Jestliže jsme u trestání, řekněme si k tomuto tolik diskutovanému tématu několik slov. Trest musí přijít vždy bezprostředně po provinění, musí být úměrný tomuto provinění, musí být úměrný stáří, pohlaví a konstituci psa. Vždy říkám, na rozdíl od Makarenka, že ani dítě se nedá vychovat bez pohlavku, a to má rozum.
Mějme však vždy na mysli, že trestem pro psa je i nepochválení. Lidé, kteří psy při výcviku bijí, nebo dokonce do psů kopou, jsou hulváti, kteří, nemajíce dostatek teoretických znalostí o výcviku, si svou bezmocnost vybíjejí na psu. Takoví lidé nemají právo říkat si psovodi a na naše cvičiště nepatří. Je to vždy vina celého kolektivu, když nečinně přihlíží takovému jednání. Mnohem menší chybou je psu trest prominout, než jej jednou potrestat nespravedlivě nebo neúměrně.
Ruku v ruce s upřesňováním přivolání budeme upřesňovat i přinášení předmětů. Nyní už nám nebude jedno, že pes odhozený předmět přinese k psovodovi třeba ze strany, nyní už budeme vyžadovat přinášení předmětů s předsednutím před psovoda a s chvilkovou výdrží po odhození.
Celý nácvik provádíme opět ze základního postoje. Psovod sedícího psa lehce přidržuje za obojek. Před odhozením aportu zavelí psovod psovi "zůstaň", odhodí aport do vzdálenosti zhruba 10 kroků a teprve v okamžiku, kdy předmět dopadá na zem, psa s povelem "aport" vypouští. Jakmile pes aport drží, přichází povel "ke mně". Přibíhá-li pes do blízkosti psovoda, psovod s posunkem pravé ruky do výšky očí velí psovi "sedni". Pak psu aport odebere a na další povel "k noze" usedá pes k levé noze psovoda a přichází pochvala.
Při zdokonalování přinášení předmětů je na psovodovi, aby rozeznal na psu, kdy mu přílišné zpřesňování aportu vadí a kdy je třeba práci na okamžik uvolnit. To znamená udělat si několik aportů hravých bez vyžadování přesnosti.
Aportuje-li pes s chutí i při zpřesněné práci, budeme zařazovat k přinášení různé druhy předmětů. Koženou rukavicí počínaje, přes hadrového peška, činku, klíčenku, peněženku, třeba i sklenici od limonády a konče například voňavým buřtíkem, který by pes měl přinést, aniž by jej po cestě k psovodovi "zneškodnil".
Celý cvik je ukončen, když pes vydrží po odhození aportu čekat až na povel psovoda, pak ihned nejkratší cestou k psovodovi aport přinese, bez dalšího povelu usedne před psovoda a čeká na odebrání přinesené věci.
